Southern Rock & Blues Kolín Datum příštího ročníku brzy oznámíme.

1.kolínská jižanská noc

Zdravím všechny spřátelené jižanské dušičky …tak dlouho jsem se na fesťáček těšil, připravoval všechno možné, abych neudělal Kolínu hanbu a všechno je to už za námi…Nejdříve mi bylo skoro do breku, když udeřila hodiny začátku vystoupení první kapely a na sále bylo s bídou 50 – 60 diváků. Počkali jsme půlhodinku a i když to ani pak nebylo nijak zázračné MBA Band rozjel tu naši jízdu. Dobrou náladu mi pomohli vrátit jednak kamarádi (ty staré známé obličeje, které potkáte téměř na všech festivalech s naší muzikou) a hlavně pan prezident spolku Dixie, který, ač pár týdnů po ne zrovna jednoduché operaci, nastartoval auto a objel půl republiky. Při tom navštívil Jirku Petrů v Jindřichově Hradci (díky Jirko za studijní materiály … ) a cestou zpět se neopomenul zastavit v Kolíně. Dalším, kdo definitivně rozjasnil mou mysl byly všechny tři vystupující kapely. Původně nominovaní domácí bluesmani Stones asi tři dny před fesťákem svou účast odřekli a tak to tedy byla čistě jižanská záležitost. Kapely vystoupily v pořadí MBA Band, The Cell a nakonec Blue Rocket. Mám velkou radost, že mezi kapelama není žádná řevnivost. Supr kamarádské vztahy, které vedou ke „sportovní“ soutěživosti a zvyšují úroveň kapel. Tak jak to v neděli v Kolíně rozjeli MBA Bandi, to jsem z jejich strany už dlouho nezažil. Moc jsem je chválil za podzimní Mlejn, jak jim to s novými vokalistkami šlape a na velkém kolínském pódiu to rozbalili naplno. Mezi jednotlivými muzikanty to jiskřilo a hecovali se k lepším a lepším výkonům. Hlavně Líba je v tom asi nenahraditelný. Když bych vynechal vystoupení na Mlejně, které jsem z pochopitelných důvodů nevnímal zrovna nejpozorněji … tak mám pocit, že v Kolíně odehráli Bandi svůj nejlepší letošní koncert (aspoň které jsem já viděl …)Před druhými v pořadí – The Cell – dostala pod pódiem šanci na zviditelnění dívčí taneční skupina Vergílio. Děvčata sice neměla moc času na vymyšlení a natrénování svého vystoupení, ale přesto sklidila velký aplaus. Navíc jejich dívčí půvab zapůsobil natolik, že jsem zaznamenal poznámku: „… hezký a křehoučký salátek pro nás staré slimáky … “  Že jsou The Cell u nás v současnosti se southern rockem asi nejdál myslím nikdo nepochybuje. Je to těžké posuzovat. Každá ze zúčastněných kapel hraje trochu jinak. MBA Band vidím (a slyším) jako spíše konzervativnější v udržování klasického stylu. The Cell jsou posunutí kousek dál, jsou „umělečtější“ a pohybují se ve větší šířce (a hloubce). Taky v Kolíně předvedli, že neustrnuli a jedou dál. Viditelně jim prospělo víkendové soustředění na chalupě. Makají na nových písničkách a kouzelné bylo, když holky zpívaly nový text (ještě teplý, jak byl čerstvý …) přímo z taháků, které jim David (autor textu) rozdal na pódiu. Jak dobře se s kapelou sžil Martin Endl předvedl v poslední písničce (Rock star), kdy se s Michalem tak odvázali, že by se ani staří mistři rockové a bluesové kytary nemuseli stydět. Běhali a skákali po pódiu, hráli si vzájemně na kytary a smáli se při tom jako malí kluci při nějakých rošťárnách. Pohoda radost a zážitek na celý život. Díky.No a na závěr se do diváků pustili Blue Rocket. Už to opakuju po několikáté – pro mě objev sezóny a štika v jižanském rybníku. Na rozdíl od předcházejících dvou mají své vlastní, a trochu jiné pojetí southern rocku. Jsou blíže k „masám“. Hrají více tancovačkově a utočí tak na primární smysly. I když některý z domácích kolínských neznalců prohlásil, že v tom slyší Kabáty, nepral jsem se s ním. Kabáti sice taky zahrajou pár country věcí, ale od nich to nikdy nebyl a není jih. Zato Blue Rocket své vzory nezapřou a i jim musím poděkovat za to, že své vystoupení vůbec neodflákli a užili si ho do sytosti, stejně jako ti z posluchačů, kteří vydrželi až do konce, do finálního „Posledního rebela“.Nevím, jestli se podaří příští rok navázat na letošní první ročník, ale určitě se o to pokusím. Fotky přikládám v cca 4 mailech.Ještě jednou díky všem kapelám i kamarádům, kteří dorazili z menšího i většího daleka.Dixie s Vámi (i s námi) všemi

Dališ

4. kolínská jižanská noc

POZVÁNKA

Už mám dostatečný odstup jednoho měsíce a tak toto moje povídání o 4.kolínské jižanské noci může být trocho objektivnější, než kdybych se rozepisoval v zápalu té hromady dojmů a zážitků. Je pravdou, že ten odstup může některé momenty a původní myšlenky zahnat do zapomnění ale tak to prostě chodí…

S podporou tradičních sponzorů (TPCA, Derichebourg, Aramark, Media Liberec, Studiopres, Remax a NKN Diagnostika) se podařilo udržet Kolínskou jižanskou noc i počtvrté při životě a určitým počinem do budoucnosti se zdá být i změna prostředí. Po třech ročnících v prostorách Městského společenského domu jsme se přestěhovali do sálku hospody U Vodvárků a bylo to fajn. V Kolíně bohužel není takový potenciál posluchačů, aby zaplnili velké sály a i když opět přijelo spousta kamarádů z blízka i z daleka, U Vodvárků to bylo akorát.

Letos se mi podařilo dostat poprvé na jedno pódium obě kapely, vzešlé z rozpadlého MBA Bandu – Blackies a Full House. Tuto dvojici doplnila po roční pauze Pumpa a tradiční The Cell.

První se na pódiu představili Blackies a viděl jsem je tak vlastně poprvé od jejich prvního vystoupení na Mlejně 2009. Letošní Mlejn jsem bohužel, díky termínové kolizi s metalovým nářezem na letišti v Milovicích, neviděl.  Hezké DVD, natočené Kulatým a jeho studiem Sněženka, bylo pro mě jasným signálem, že Blackies jedou správným směrem. Ze všech vystupujících byli nejvíc „zemití a původní“ – nejblíž bělošských kořenů southern rocku, i díky nástrojovému obsazení (použití dobra a akustické kytary). Bohužel bylo jeviště pro tak velký počet muzikantů příliš malé a ještě tam byl sloup … L

Vzhledem k tomu, že většina původního, vlastního repertoáru MBA Bandu pocházela z pera Líby Kosiny, celkem pochopitelně a logicky se tyto kousky objevují i na playlistu Blackies.

Jediná věc, která mě nemile překvapila a kterou jsem nepochopil, bylo zařazení písničky Attitude od Wynonny Judd, kterou v MBA Bandu zpívala Gabča Konopková a kterou teď Full House taky hrají. Blanka Doudová bohužel nemá takové hlasové kvality, jako Gabča a v přímé konfrontaci dostala na frak. Bylo to od Blackies velice netaktické, zařadit v Kolíně Attitude, ale je to pochopitelně jejich věc. Neodpustím si ještě jednu, možná nepříjemnou, poznámku na adresu Blanky. Blaňule není špatná zpěvačka, ale na jevištích se už pohybuje dost dlouho a jako sólová zpěvačka mě moc nepřesvědčuje. Nevím, jestli je to její nervozitou, nebo nevhodným laděním písniček vzhledem k jejímu hlasovému rozsahu. Pro pozici „frontmanky“ a „první hvězdy před kapelou“ jí taky chybí víc suverenity a umění navázat kontakt s publikem. Já tuším, že nikdy nebude v roli tahouna, který by třeba zastoupil za Romana a odtáhl většinu koncertu, ale i v těch starých písničkách z dob MBA Bandu koukala do země (na text?) a ne na lidi v sále. I když to možná není příjemné sdělení, říkal jsem to i Líbovi do telefonu, že by bylo možná lepší nechat Blaňulku někde vzadu zpívat vokály…

Naopak hodně potěšila nová posila Blackies kytarista a klávesák Dan Hurt, který jednak tahal většinu kytarových sól (a lépe než jeho předchůdce Honza Hušek), ale také přidával v několika písních elektrické piáno, které má své nezastupitelné místo např. v klasice Sweet Home Alabama.

Druzí v pořadí – Full House – už vystoupili v Kolíně podruhé a znal jsem je detailněji, než Blackies. Tentokrát jsem byl pln očekávání na novinku – první vlastní věc, která v závěru vystoupení zazněla. Ale popořádku. Full House jsou v porovnání s Blackies tvrdší, rockovější a těží ze skvělé sehranosti a výborné instrumentální zručnosti obou kytaristů Martina Škody a Jardy Čermáka. Další špičkovou akvizicí je už zmíněná Gabča Konopková. Výborná zpěvačka s obrovským žánrovým rozsahem a hlavně živel, který na sebe okamžitě strhne pozornost všech chlapů na sále a ostražitost jejich partnerek J. Naprostou většinu repertoáru Full House tvoří převzatý repertoár americké provenience, který posluchači v Čechách prakticky neznají. Interpreti, jako Sass Jordan, Frostbit Blue, Wynonna Judd, Ana Popovic nebo Badwater něco řeknou jen několika zainteresovaným. O to příjemnější je slyšet tuto muziku naživo. No a dočkali jsme se i první vlastní pecky, kterou její autor Martin Škoda nazval Welcome to my

hell. Nevím, jestli je i autorem textu a jestli u angličtiny zůstal z důvodu kontinuity s ostatním repertoárem, ale stylově tahle věc krásně mezi ostatní zapadla. Lehce baladicky pojatá

záležitost s klasickou instrumentální změnou rytmu se sóly obou kytar. Pochutnáníčko J .

Jako třetí se na pódiu přestavila Pumpa. Její repertoár je už notoricky známý, ale tentokrát jsem měl dojem, že byl citlivě přizpůsoben akci, kde Pumpa vystoupila. Bylo tam víc stylových bluesových a boogie kousků, než jindy. Možná je to jen můj dojem ale tak jsem to cítil. Pumpa jako jediná z vystupujících kapel nepoužívá ženské vokály a vůbec je nejvíce rocková a řízná, trochu ve stylu australských elektrikářů z AC/DC.  Zdeněk Jakubec za mikrofonem si už buď přinesl s sebou do Kolína lehkou hlasovou indispozici, anebo do svého projevu dával takové nasazení, že měl v závěru problémy s hlasem. Zvládl vše ale gesty a svým šoumenstvím, takže si těch problémků možná nikdo ani nevšiml. J A opět, jako už po několikáté, si neodpustím Michala Němečka trochu popíchnout. Není čas na další oficiální CD? Už se o tom mluvilo před několika lety, ale pořád nic? L Škoda, Pumpa a hlavně její příznivci by si to zasloužili. J

Finále 4.kolínské jižanské noci tentokrát obstarala jediná kapela, která v Kolíně nikdy nechyběla. THE CELL.

Tahle kapela si prožila snad nejhorších  14 měsíců své kariéry. Nejdříve ji opustil hráč na klávesové nástroje Tomáš Homuta. Potom odešel frontman David Gore, kterého nahradil jiný „amík“ David Kansas. Po cca půl roce vzájemného zvykání ale i tento člověk odešel a nahradil jej první Čech na pozici hlavního zpěváka kapely – Michal Cerman. Druhý kytarista Martin Endl absolvoval v létě nepříjemnou operaci, ale už je v pohodě a z nejhoršího venku (všichni včetně Martina v to doufáme a věříme J ). No a  aby toho nebylo dost, tak na termín kolínského vystoupení měl Michal Cerman jiné profesionální povinnosti a tak Cell-níci přijeli v silně okleštěné sestavě. Vzhledem k tomu, že se jim to stávalo i v minulosti s Davidem Kansasem, jsou na to připraveni a pozici hlavního zpěváka v Kolíně zastal právě Martin Endl. Repertoár The Cell je ale natolik široký a pestrý, že hodně písniček odzpívají obě děvčata ať už sólově, nebo spolu v duetu a taky Michal Beneš má své sólové pěvecké kousky. Jenom je škoda, že po ztrátě zvuku kláves a třetí rytmické kytary je hudba trochu chudší…

Martin Endl se se ctí shostil pozice hlavního zpěváka a k mému velkému překvapení všechno odzpíval z patra, bez nakukování do psaných textů. Buď je to takový borec, anebo zpíval jen foneticky – já to nepoznal. Když to porovnám s Davidem Kansasem, který ještě po půl roce používal taháky … Veronika s Vlaďkou jsou extra pěvecká třída a je radost je vidět a slyšet.

O ostatních muzikantech Michalovi, Leošovi a Milanovi netřeba žádné komentáře. J

Jenom ještě jedna poznámka na konec Milan prozradil, že se na jaře chystají Cell-níci do studia a tak se můžeme těšit na nové album. Už aby to bylo … J

A co říct závěrem. Myslím, že se 4.ročník festivalu vydařil. Svým dílem k tomu přispěly nejen všechny kapely, ale taky mnoho kamarádů z blízka i z daleka. Dorazili zástupci z Bruntálu, Liberce, Pardubic, Prahy a dalších koutů. Velké díky musím vyslovit tradičně bráchovi Slávkovi a jeho synům Petrovi a Honzovi. (na Hanku jmenovitě taky nesmím zapomenout J )

S takovým zázemím se nebojím do toho příští rok opět skočit …  J

Takže Sweet home opět za rok na podzim v Kolíně.

Dixie s Vámi

Dališ

P.S. Vůbec bych se nezlobil, naopak, kdyby taky někdo sedl a napsal pár vzpomínek, připomínek a tipů, co se líbilo, nelíbilo. Nerad bych byl odtržen od reality.   J

Vzpomínková videa:
1.kapela BLACKIES

1.písnička Can´t You See, 2.písnička Casterův horn

 

2.kapela FULL HOUSE
1.písnička Attitude, 2.písnička Welcome To My Hell

3.kapela PUMPA
1.písnička Výdrž vlčí, 2.písnička Hurá na jih

4.kapela THE CELL
<a href=“https://www.