Full House „Southern Purified“
Sweet home přátelé.
Tak dlouho jsme se těšili a už je to za námi. 3.kolínská jižanská noc je minulostí a věřím že se zase posunula o kus dál. Díky za to patří jednak všem vystupujícím kapelám, ale taky vám všem, kteří jste dorazili ze všech koutů republiky – z Pardubic, Liberce, K.Varů, Mladé Boleslavi, Olomouce, Ostravy, Žatce a já nevím odkud ještě. Jenom ti kolíňáci měli přijít ještě ve větším počtu … (pan starosta s panem místostarostou to nezachránili) Podle odhadu nás bylo ale přes 200 a to je už slušné. Neopomenutelný podíl na mém dobrém pocitu z celé akce ale mají hlavně všechny vystupující kapely. Od prvního ročníku tohoto fesťáku se snažím pokaždé představit nějakou méně známou kapelu (aspoň pro místní posluchače) a k tomu přidat „stálice“. Letos byli „nováčci“ tři. 1202 Station, Full House a Highway. Milan Renč, s 1202 Station, tentokrát přivedl na pódium nejenom nového bubeníka, ale taky dvě vokalistky. Děvčata sice víc zdobila, než zpívala, ale je to určitě další krůček výše. Milan s klukama odvedl dobrý výkon, instrumentálně jsou na tom velice dobře a i ten nováček za bicími to zvládl bez problémů. Jediný problém potom možná měl bubeník doma, když o půl osmé opouštěl sál se slovy, že od šesti měl být někde na směně … Snad to dobře dopadlo. 1202 Station to neměli vůbec jednoduché. Oproti původnímu předpokladu začínali s 15ti minutovým zpožděním a sál byl ještě prázdný. Jen pár dochvilných poctivců bylo na svých místech, ale to kapelu nerozhodilo a odehráli si své. Jako druzí vystoupili Full House. Druhá odnož rozpadlého MBA Bandu. Byla to jejich první účast na takové větší akci a pokud se nemýlím teprve třetí vystoupení na veřejnosti. Jsou to ale staří zkušení mazáci od Jirky Sobotky, přes Jardu Čermáka, Gabču až po Martina Škodu, který to vše má na svědomí. Noví a neokoukaní jsou zatím basák Pavel Bláha a bubeník Kuba Novotný. Od začátku to do nás nahrnuli suverénním způsobem jedna pecka větší než druhá. V naprosté většině to jsou převzané věci, ale vybírány velice citlivě tak, že jsou málo známé a neoposlouchané. To že Gabča móóóć umí, víme všichni, ale Martin, jako sólový zpěvák – to byla bomba. Jeho zvláštně posazený hlas, i ve vícehlasech s Gabčou a vokálem ostatních – to byl bonbónek. Díky, díky Martine, moc příjemné překvapení. Během vystoupení Full House se už sál začal zaplňovat a bylo proč. Jako třetí vystoupil první zahraniční host všech tří ročníků festivalu – polská kapela Highway. Pro znalé žádné překvapení. Před dvěma lety jsme měli tu čest se s nimi seznámit v Otrokovicích. Po pěti hodinách jizdy dorazili v pořádku a hned se cítili, jako ryba ve vodě. Dali si záležet na kvalitní zvukové zkoušce a pak do nás pustili přepestou paletu všech možných stylů – zdrojů southern rocku. Většina jejich repertoáru se skládá z pomalejších bluesových věcí, což někteří tancechtiví ignoranti nevydrželi a opustili sál, ale všichni, kteří hudbu umí poslouchat a rozumí ji, byli navýsost spokojeni a každou odehranou pecku odměňovali bouřlivým potleskem. Instrumentálně představili Highway vrchol večera a jediným černým puntíkem bylo, že přes mé upozornění, přetáhli své vystoupení o 20 minut a tvářili se jakoby nic… Budiž jim odpuštěno. Dále jsme na playlistu měli vystoupení The Cell. Letošní sezóna je pro tuto kapelu zlomová. Jednak zaznamenali další posun vpřed při dvoutýdenním turné po Americe, vystoupením před ZZ Top a navázání kontaktů s jejich managementem … až po rozloučení se s frontmanem kapely Davidem Gorem. A právě nový zpěvák byl pro mně velkou a očekávanou neznámou. Bohužel s kapelou nepřijel klávesák Tomáš Homuta, který podlehl své „srdeční záležitosti“ a vyrazil na souběžně probíhající festival Blues Alive do Šumperku. Vystoupení The Cell jsem bohužel viděl a slyšel asi jen z poloviny, protože jsem musel řešit botičku na kole jednoho z muzikantů Highway (porušil, co porušit mohl, ale dopadlo to dobře a bez pokuty). David Kangas je určitě výborný zpěvák (a hráč na ságo) a to, za jak krátkou dobu zvládl repertoár kapely je obdivuhodné. Navíc přebírat repertoár po předcházejícím zpěvákovi není nic záviděníhodného, protože se, chtě – nechtě, dostavuje srovnávání. David II. je oproti Davidovi I. lepší zpěvák, ale jeho výše posazený hlas se ve spojení s vokalistkami trochu ztrácí a nejde tolik dohromady. Vzhledem k absenci Tomáše s klávesama chyběla i třetí kytara a tu občas a střídmě použitý saxofon nenahradil. I když Cellníci individuálně odvedli svůj vysoký standard, dohromady to ještě pochopitelně není a nemůže být úplně usazené. Chce to chvíli času a i pár nových pecek pro Davida II.Jako poslední na pódium nastoupili Blue Rocket a i když byli utahaní z vystoupení předešlého dne, byl to opět uragán emocí a dobré nálady. Rakeťáci jsou zlatíčka, které se rozdává všude, kam přijde. Bohužel to nedocenila většina publika a na sále zůstalo asi 40 – 50 osob. Možná to způsobilo víc než hodinové zpoždění, které se naakumulovalo (sakra, to se mi to slovíčko povedlo) za celou dobu.Rakeťákům to ale vůbec nevadilo a kdo zůstal nelitoval. Poprvé se z pódia linula krásná čeština a bylo možné si nejen pod pódiem zakřepčit, ale taky z plna hrdel zazpívat. Záver vystoupení obstaral, na mou velkou prosbu, megahit Last Rebel, i když ho prý Rakeťáci už dlouho nehrají. To bych je ale snad ani nepustil z pódia … , kdyby ho nezahráli … Stalo se a byla to krásná tečka za celým fesťákem. Ještě jednou díky všem vystupujícím a divákům a taky bráchovi a jeho synům, kteří obstarali práci technické čety na jedničku s hvězdičkou. Celý festival mám opět stočený kamerou a tak se můžete těšit na záznam.A na úplný závěr musím poděkovat i své manželce Ivě, která to se mnou nemá vůbec jednoduché a má se mnou svatou trpělivost (zatím) Za rok se budu snažit vyhnout termínové kolizi s Blues Alive, aby ten svátek jižanského rocku byl ještě svátečnější a mohla dorazit i početná kolonie moravských (a nejen moravských) blues/southern/rockerů. Dixie s Vámi přátelé
Dališ
Full House „High Road Easy“
Full House „The Preacher“
Highway (PL)