Pumpa „Dneska platím já“
Sweet home přátelé,
čas letí jak splašený a máme za sebou poslední (mně známý) větší festival naší muziky v tomto roce. A protože tuším, že hodně z vás čeká na těch pár mých „slintů“, které dávám občas dohromady, po akcích, kterých se zúčastním, nerad bych vás v tom nechal. Taky marně čekám, že se někde objeví pár řádků o otrokovickém „Stetson a bourbon“ festivalu a zatím nic…Na samotný začátek fesťáčku jsem si neodpustil zorganizovat své vlastní rozloučení s MBA Bandem. Na promítací plátno jsme, společně se známým Mlejnským zvukovým kouzelníkem Pepou, pustili videoklip MBA Bandu „Vítr z hor“. Místo minuty ticha jsme začali několika minutama nářezu … a pak už pódium patřilo „MBA Bandí náhradě“ – El Caminu. Většina publika v té době ještě asi hledala kulturák, ale ti co přišli včas nelitovali. Amigos od Olomouce se do nás pustili a nic nám nedarovali. Na jejich lehce obhroublé, ale většinou vtipné texty jsem si už zvykl a ke kapela to prostě patří, ale dostal mě opět jejich jednoduchý sound přesně ve stylu ZZ Top. Milan Mužík je nejen velmi slušný kytarista, ale k tomu ještě dost dobře zpívá (jako Billy Gibons). Michal Kupčík je zase lepší basák než zpěvák. V sólových partech za mikrofonem to nebylo ono, ale ve vokálech, případně dvojhlasu s Milanem to bylo fajn. Martin Rozlílek u bicích to vše držel pohromadě a celá hodina vystoupení utekla jako voda. Díky El Camino.Než se na pódiu připravili Blue Rocket, dole na parketu se, stejně jako před rokem, představila dívčí taneční skupina Vergílio. Zatímco loni holky tančily na nějaký anonymni rock´n´roll, letos vi vybraly Burning Love od Erika Sardinase. Supr spojení krásných děvčat s krásnou muzikou …Rakeťáci si z Teplic přivezli slibované posily. Osamělou Lenku za mikrofonem doplnily další dvě sboristky a bylo to docela zajímavé. Holky se snažily, seč jim síly stačily, ale trochu doplatily na ne zrovna nejlepší zvuk. Rakeťáci si v minulosti vždy na dobrém zvuku zakládali, tentokrát jsem ale zaznamenal z několika stran (a později i v internetové diskuzi), pár pochybujících reakcí. No co, každý den není posvícení. Já osobně jsem hodně fotil a běhal kolem pódia a ostatních povinností s organizací a nic tak strašného jsem nezaznamenal. Rakeťáci zahráli svůj standard, všechny své největší hity, na které se už nemůžu dočkat v podobě prvního CD. Že by bylo už na podzimním Mlejně? V průběhu vystoupení Blue Rocket se už začaly pod pódiem objevovat první nesmělé pokusy o tanečky a v závěru tam už bylo plno. Mára dobře ví, čím mi udělat radost. Poslední písničnou vystoupení byl „Poslední rebel“ od Lynyrd Skynyrd. Tím si u mně Rakeťáci opět móóóóc šplhli a já na ně nedám dopustit …Během další přestávky, kdy se na pódium chystala Pumpa, jsme zorganizovali první překvapení. Děvčata z Vergilia během vystoupení Rakeťáků několikrát oběhla sál a prodávala lístečky do tomboly. V této první tombole jsme výhercům předali několik DVD z Mlejna 2007 a 1.kolínské jižanské noci, CD a CD s DVD MBA Bandu, které, společně s několika tričky do tomboly věnovali Líba s Romanem. Posledními cenami v této první tombole pak byla 4 CD The Cell. Neustále se rozrůstající zástupy posluchačů jsem pak ještě navnadil na druhé kolo tomboly (mezi vystoupením 3. a 4. kapely), kdy byly ve hře: originál kšiltovka AC/DC, 4ks litrových lahví Jima Beama, 4 hasicí přístroje do auta a 5ks triček s emblémem 2.kolínské jižanské noci. To ale předbíhám.Jako třetí na pódium nastoupila Pumpa. S mohutným úvodním intrem, kdy se k předtočeným základům postupně přidávají přicházející muzikanti … a pak už .. profesionální výkon se vším všudy. Pumpa se moc často nezúčastňuje festivalů jižanského rocku. Nevím, čím to je. Jestli je to chybějícími osobními přátelskými vztahy, nebo nekompromisním požadavkem na honorář, který může být pro některé pořadatele příliš vysoký … Fakt je ten, že se Pumpa od svého zrození v roce 1981 ústy svého kapelníka Michala Němečka k jižanskému rocku hlásí a ve většině repertoáru „to tam je“. To už nevydrželi ani, na sále přítomní, kolínští motorkáři a společně s kolínským starostou, panem Buřičem, vtrhli na parket a úžasně se bavili. Radost a pohoda vládla na sále a skvěle se bavili všichni přítomní – podle odhadu 150 – 160 diváků. Své vystoupení Pumpa zakončila megahitem „Tak tradá“.Po druhé tombole, o které jsem se zmínil už výše, nastoupil vrchol večera, přesně podle rčení : … To nejlepší na konec.Hlavní hvězdy večera THE CELL. Kapela je v úžasném laufu. Po letním přetížení, kdy The Cell koncertovali prakticky každý víkend a někdy i 2 – 3 x , si muzikanti dali dvouměsíční pauzu na odpočinek. Koncem října pak nastoupili k novým koncertům odpočatí a natěšení. Z několik na sobě nezávislých zdrojů jsem se doslechl, že na vystoupení The Cell se podařilo vyladit i nejlepší zvuk … a bylo to nádherné finále. Vedle hlavního frontmana Davida dostávají dost prostoru oba kytaristé Michal s Martinem, kteří jsou nejen výborní instrumentalisté, ale mají v sobě i kus šoumenství a komediálnosti. Leošovo sólo na basu jsem slyšel poprvé letos v únoru v Kolíně před vystoupením Vítkáčů a od té doby několikrát a pokaždé mě to baví. A copak mně. Ono to baví všechny. Muzikanty na pódiu, kteří do své muziky dávají všechno, i posluchače pod pódiem, kteří každou písničku odměňují bouřlivým potleskem. Posledním rozloučením s kolínským publikem byly dva přídavky, které The Cell neplánovaně zařadili. Když začal Martin Endl jen tak lehce přejíždět struny v rytmu a melodii Can´t you see, Pavel Vícha doslova a do písmene vykopal na pódium Romana a Líbu Kosinovy, aby v tom Cell níky nenechali samotné. To byla voda na Ex MBA Bandí mlýn. Určitě to klukům celý večer cukalo rukama a nohama (na sále byl i Martin Škoda a obě vokalistky Bandu Gabča s Blankou). Po prvním přídavku jsem si ještě vyprosil, když už na pódiu byl i Roman s Líbou, písničku, která by na žádném jižanském festivalu neměla chybět . SWEET HOME ALABAMA. The Cell sice tuto nepsanou rockovou jižanskou hymnu nemají oficielně ve svém repertoáru (a od kapelníka si to po koncertě oba kytaristé slízli …), ale publikum bylo nadšené a odměnilo muzikanty dlouhým potleskem. I já v tuto chvíli přidávám své velké díky … Všem vystupujícím kapelám,zvukaři Pepovi Lesákovi, všem kamarádům, kteří do Kolína přijeli z blízka i z daleka. Z Liberce, Pardubic, Prahy, Havlíčkova Brodu, Olomouce, Žatce, Ostravy …Velké díky bych tady chtěl vyslovit i mnoha kamarádům z práce, kteří přišli, ačkoli tuto muziku neznali a byli doslova a do písmene nadšením uneseni. Dále musím moc poděkovat svým bratrům. Zdeňkovi, který celý festival trpělivě filmoval a následně zpracuje na DVD a Slávkovi, který dorazil i se svými dvěma syny a přítelkyní jednoho z nich a vytvořili technickou četu, přikládájící ruku k dílu všude, kde bylo potřeba. Nakonec ještě musím poděkovat své jižanské manželce Ivče za tu obrovskou trpělivost a podporu … Všem, všem moc a moc díky. Bez vás všech by se tato, myslím že úspěšná, akce nemohla uskutečnit a bez vás všech bych neměl chuť a sílu to za rok zkusit zase … Dixie s Vámi
Dališ
Pumpa „O tom to může bejt“
Pumpa „Otužování“
The Cell „Time of my life“