Zdravím všechny spřátelené jižanské dušičky …tak dlouho jsem se na fesťáček těšil, připravoval všechno možné, abych neudělal Kolínu hanbu a všechno je to už za námi…Nejdříve mi bylo skoro do breku, když udeřila hodiny začátku vystoupení první kapely a na sále bylo s bídou 50 – 60 diváků. Počkali jsme půlhodinku a i když to ani pak nebylo nijak zázračné MBA Band rozjel tu naši jízdu. Dobrou náladu mi pomohli vrátit jednak kamarádi (ty staré známé obličeje, které potkáte téměř na všech festivalech s naší muzikou) a hlavně pan prezident spolku Dixie, který, ač pár týdnů po ne zrovna jednoduché operaci, nastartoval auto a objel půl republiky. Při tom navštívil Jirku Petrů v Jindřichově Hradci (díky Jirko za studijní materiály … ) a cestou zpět se neopomenul zastavit v Kolíně. Dalším, kdo definitivně rozjasnil mou mysl byly všechny tři vystupující kapely. Původně nominovaní domácí bluesmani Stones asi tři dny před fesťákem svou účast odřekli a tak to tedy byla čistě jižanská záležitost. Kapely vystoupily v pořadí MBA Band, The Cell a nakonec Blue Rocket. Mám velkou radost, že mezi kapelama není žádná řevnivost. Supr kamarádské vztahy, které vedou ke „sportovní“ soutěživosti a zvyšují úroveň kapel. Tak jak to v neděli v Kolíně rozjeli MBA Bandi, to jsem z jejich strany už dlouho nezažil. Moc jsem je chválil za podzimní Mlejn, jak jim to s novými vokalistkami šlape a na velkém kolínském pódiu to rozbalili naplno. Mezi jednotlivými muzikanty to jiskřilo a hecovali se k lepším a lepším výkonům. Hlavně Líba je v tom asi nenahraditelný. Když bych vynechal vystoupení na Mlejně, které jsem z pochopitelných důvodů nevnímal zrovna nejpozorněji … tak mám pocit, že v Kolíně odehráli Bandi svůj nejlepší letošní koncert (aspoň které jsem já viděl …)Před druhými v pořadí – The Cell – dostala pod pódiem šanci na zviditelnění dívčí taneční skupina Vergílio. Děvčata sice neměla moc času na vymyšlení a natrénování svého vystoupení, ale přesto sklidila velký aplaus. Navíc jejich dívčí půvab zapůsobil natolik, že jsem zaznamenal poznámku: „… hezký a křehoučký salátek pro nás staré slimáky … “ Že jsou The Cell u nás v současnosti se southern rockem asi nejdál myslím nikdo nepochybuje. Je to těžké posuzovat. Každá ze zúčastněných kapel hraje trochu jinak. MBA Band vidím (a slyším) jako spíše konzervativnější v udržování klasického stylu. The Cell jsou posunutí kousek dál, jsou „umělečtější“ a pohybují se ve větší šířce (a hloubce). Taky v Kolíně předvedli, že neustrnuli a jedou dál. Viditelně jim prospělo víkendové soustředění na chalupě. Makají na nových písničkách a kouzelné bylo, když holky zpívaly nový text (ještě teplý, jak byl čerstvý …) přímo z taháků, které jim David (autor textu) rozdal na pódiu. Jak dobře se s kapelou sžil Martin Endl předvedl v poslední písničce (Rock star), kdy se s Michalem tak odvázali, že by se ani staří mistři rockové a bluesové kytary nemuseli stydět. Běhali a skákali po pódiu, hráli si vzájemně na kytary a smáli se při tom jako malí kluci při nějakých rošťárnách. Pohoda radost a zážitek na celý život. Díky.No a na závěr se do diváků pustili Blue Rocket. Už to opakuju po několikáté – pro mě objev sezóny a štika v jižanském rybníku. Na rozdíl od předcházejících dvou mají své vlastní, a trochu jiné pojetí southern rocku. Jsou blíže k „masám“. Hrají více tancovačkově a utočí tak na primární smysly. I když některý z domácích kolínských neznalců prohlásil, že v tom slyší Kabáty, nepral jsem se s ním. Kabáti sice taky zahrajou pár country věcí, ale od nich to nikdy nebyl a není jih. Zato Blue Rocket své vzory nezapřou a i jim musím poděkovat za to, že své vystoupení vůbec neodflákli a užili si ho do sytosti, stejně jako ti z posluchačů, kteří vydrželi až do konce, do finálního „Posledního rebela“.Nevím, jestli se podaří příští rok navázat na letošní první ročník, ale určitě se o to pokusím. Fotky přikládám v cca 4 mailech.Ještě jednou díky všem kapelám i kamarádům, kteří dorazili z menšího i většího daleka.Dixie s Vámi (i s námi) všemi
Dališ