{oziogallery 143}

13:00 – 14:00   EL CAMINO z České Třebové

 https://bandzone.cz/elcamino1?at=info

Žádná středoškolská kapela !

Kdo se rád řádně zhoupne v bocích v rytmu boogie, tomu není tříčlenná hudebně-pohybová formace El Camino ničím neznámým.

Kapela vznikla s příchodem nového tisíciletí, když dva mladí, perspektivní a pracující muzikanti s předchozími zkušenostmi s působením v různých bluegrassových seskupeních zapojili své nástroje do zesilovačů a nastoupili cestu bez návratu – Cestu boogie.

El Camino tvoří zakládající členové:

Milan Mužík (Česká Třebová) – kytarista a zpěvák démonického zjevu, výrazného hlasu a syrového přístupu ke kytaře, Michal Kupčík (Olomouc) – muž na svém místě, baskytarista a zpěvák; a po několika změnách na postu bubeníka kapelu zdobí také Martin Máca Rozlílek (Voděrady) – charismatický bubeník přispívající svou hrou k typickému soundu El Camina.

2 písničky z festivalu W&F v Sedlnicích v roce 2013

---

14:20 – 15:20   LUBOŠ BEŇA & Charlie Slavík – SK/CZ

www.lubosbena.sk

Luboš Beňa patří k bezpochyby k nejaktivnějším slovenským bluesovým muzikantům. Ve své kariéře hrál po celé Evropě a absolvoval studijní pobyty v kolébce blues v USA ve státech Tennessee, Arkansas, Louisiana, Alabama a Mississippi, kde, jak říká "pozoroval černošské bluesmeny přímo v akci". Jako první muzikant v historii Slovenska byl oficiálně pozván hrát na jih USA, na festival King Biscuit Blues Festival v Arkansasu a po klubech státu Mississippi. Tam mimo jiné nahrál několik skladeb společně s muzikologem Dr.Davidem Evansem pro jeho album "Needy Time". Jednu skladbu nahrál  Luboš i v legendárním SUN studiu v Memphisu. Začátkem roku 2013 (už po páté) se Luboš Beňa opět vydal do Ameriky a probojoval se až do semifinále světové soutěže bluesových kapel a jednotlivců International Blues Challenge v americkém Memphisu.  V Kolíně na našich festivalech už Luboš vystoupil 2x.

V roce 2010 ještě na původním Fest Blues se svým tehdejším spoluhráčem Matějem Ptaszkem a minulý rok s Peterem „Bonzo“ Radványim. 

Tento rok se Luboš Beňa představí se svým speciálním jižansko – mississippským projektem. Doprovázet ho bude Karel "Charlie" Slavík – jeden z nejlepších českých hráčů na foukací harmoniku. Jeho schopnost použití nástroje napříč žánry, dokládá množství hudebních nosičů, na kterých se jako sólista podílel. Kromě aktivního hraní je i vyhledávaným lektorem na muzikantských workshopech a o jeho kvalitách svědčí i fakt, že byl vybrán jako „předkapela“  před svým hudebním vzorem, legendárním americkým hráčem na foukací harmoniku Charlie Musselwhitem na jeho jediném koncertě v České republice. Podobně jako Luboš Beňa několikrát procestoval Mississippskou deltu a podařilo se mu splnit si svůj sen – zahrát si v kultovních klubech v Memphisu, Nashvillu a Chicagu…

---

15:40 – 16:40 BLACKIES z Mladé Boleslavi

 https://bandzone.cz/blackies

Kapela vznikla v roce 2008 po rozpadu mladoboleslavské jižanské kapely MBA Band. Po počátečních změnách se její obsazení ustálilo a skládá se z více či méně zkušených muzikantů.

sestava:          

Roman Kosina – zpěv

Blanka Doudová   – zpěv

Libor Kosina  – basová kytara,zpěv

Vláďa Beneš   – el.kytara,ak.kytara,zpěv

Ondra Kosina – el.kytara

Martin Maršíček   – el.kytara

Pavel Homolka   – bicí

 Jirka Douda  – dobro

Velká voda

Blues CBB

Párty

---

17:00 – 18:00  KARLOVY HRAČKY z Boskovic

 https://www.karlovyhracky.cz/index.html

Na kapelu KARLOVY HRAČKY se níže uvedení muzikanti připravovali celý život v různých hudebních souborech, až se jim v roce 2012 narodila! Jejich převážně vlastní tvorba se dotýká bluesrockového hudebního stylu. Jejich cílem a potěšením je dělat lidem lepší náladu. Přejí všem divákům a posluchačům vždy dobrý poslech a dobrou zábavu pod vlivem KH …

Sestava

Radek Klon – zpěv,

Ivo Hájek – kytara, zpěv

Miron Valter – basová kytara, zpěv

Karel Beníšek – bicí,

Radek Řehoř – tenor saxofon,

Milan Hrdý – trumpeta,

Viktor Pavlů – pozoun,

Martin Nerud – klávesy, zpěv.

Elegán

Zoufalec

Zamčené srdce

 

 

19:00 – 20:00    BLUESBERRY z Prahy 

www.bluesberry.cz

Skupina je životním projektem skladatele, textaře, zpěváka, hráče na foukací harmoniku, kytaru a slide kytaru Petara Introviče.

V roce 1971 se začala odvíjet historie souboru, který střídal aktivní a pasivní období a prošel četnými personálními obměnami, o kterých rozhodoval výhradně protagonista souboru Introvič. Skupina zprvu hledala uplatnění na folkových festivalech (v roce 1982 dokonce vyhrála Portu), postupně se však těžiště její činnosti rozšířilo a vystoupila i na Pražských jazzových dnech a na festivalech Rockfest a Vokalíza. Po několika rozhlasových nahrávkách se Bluesberry uvedli na záznamu Supraphonu Porta 82 s Leadbellyho Good Morning Blues (Dobrejtro blues). Komunistická éra v Československu však nebyla blues přátelsky nakloněna… V této době musel Introvič často bojovat proti zásahům cenzury. Také název skupiny byl anglicky znějící a to nebylo před rokem 1989 vhodné, ale Bluesberry přežili. Konec roku 1989 přinesl Sametovou revoluci a po revoluci hodně věcí nabralo správný směr.
 V průběhu dalších let a desetiletí skupina natáčí vlastní desky. Zatím poslední (v pořadí sedmá) vyšla v roce 2008 pod názvem Blues je třeba. Do dnešních dnů skupina neúnavně koncertuje a to nejen na domácí scéně ale i v zahraničí (např. v rámci festivalu Blues Spring ve Vídni a na dalších koncertech v Mnichově či v Drážďanech). Zatím poslední novinkou je DVD se záznamem koncertu k čtyřicetiletému výročí Bluesberry z pražského klubu Retro Music Hall.
Bluesberry hrají nejen kousky světových bluesových mistrů, ale i průřez svého již více než čtyřicetiletého repertoáru, ve kterém zaznívá jak klasické lidové blues, tak i boogie, funk a rockovější skladby v rytmu veselém a radostném.

Den v Praze

Já mám ženskou v Kladně

Ve stínu lípy

 

---

20:30 – 21:30   SMOKEY FINGERS

https://www.smokeyfingers.com/en/

Smokey Fingers hrají jižanský rock. Oficiálně začali hrát v roce 2008 v Lodi ( Itálie), i když se jednotliví muzikanti průběžně potkávali od roku 2006 během různých jam session.

Zakládajícími členy Smokey Fingers jsou bubeník Daniele Vacchini (Smell Of Dog, Gomme Verdi, Stati Limite ) a kytarista Diego "Blef" Dragoni (Smell Of Dog, Dixie line, Double Trouble Lynyrd Skynyrd Tribute Band). Po několika změnách v kapele, Daniele a Diego konečně našli dobré spoluhráče na jižanský rock: Luca Paterniti a Fabrizio Costa , kteří byli starými přáteli. Diego již dříve hrál s Lucou v Double Trouble Lynyrd Skynyrd Tribute Band a s Fabriziem v Dixie Line a dalších kapelách někdy od roku 1999. Poté, co se sestava stabilizovala začali muzikanti dychtivě skládat nové písně a zároveň rozvíjet a zlepšovat texty. Autory většiny repertoáru jsou Diego a Luca. V roce 2009 vydali Smokey Fingers vlastním nákladem EP  "Smokey Fingers" a po mnoha a mnoha koncertech po celé zemi začali nahrávat své první album s názvem "Columbus Way" jež vyšlo 23. září 2011 pod labelem "Tanzan Music". Písničky z tohoto alba jsou základem i současného koncertního repertoáru skupiny. Ukázky je možné naposlouchat z YouTube, viz naše odkazy …

 členové:         

Diego " Blef " Dragoni        – g                     

Luca Paterniti    – voc                     

Fabrizio Costa   – bass                   

Daniele Vacchini – dr

 

Old Jack (live)

Ride Of Love

Crazy Woman !!!

 

---

22:00 – 23:00   LIVIN´BLUES Xperience

 https://www.livinbluesxperience.com/

V 60. letech minulého století bylo Nizozemí spolu s Anglií nejvýznamnějším střediskem evropského blues.

Kapely jako Cuby & The Blizzards nebo Livin' Blues patřily mezi nejvýznamnější bluesové soubory „Starého kontinentu” a svým věhlasem se vyrovnaly kapelám Fleetwood Mac, The Animals, Pretty Things nebo The Yardbirds. 
Kapelu Livin‘ Blues založil v holandském Haagu v r. 1967 kytarista Ted Oberg. O rok později se k ní připojuje zpěvák Nicko Christiansen a hráč na foukací harmoniku John Lagrand.  Kapela prochází mnoha personálními změnami, ale Oberg, Christiansen a Lagrand spolu tvoří pevnou trojici. Společně v letech 1968 – 1974 absolvují úspěšná turné po celé západní Evropě, ale i po Polsku, kde jsou dodnes neuvěřitelně populární pro svůj hudební styl na pomezí blues a rockové muziky. Pro kapelu byla charakteristická především nezaměnitelná barva hlasu Nicko Christiansena, výjimečný způsob hry na kytaru Teda Oberga a expresivní foukací harmonika Johna Lagranda. 
V polovině 70. let se kapela těšila obrovské popularitě po celé Evropě a to díky popularizaci a originální interpretaci „bílého blues”. Do té doby Livin’ Blues odehráli mnoho koncertních turné a vydali řadu alb, z nichž se obzvláště dvě,  „LIVE´75“ a „BLUE   BREEZE“,  nesmazatelně zapsala do povědomí také českých fanoušků, kteří si tato alba mohli zakoupit v Polském kulturním a informačním středisku v Praze.

Paradoxně v době vydání obou těchto alb už Nicko Christiansen ani John Lagrand nebyli členy Livin´Blues, neboť v roce 1974 kapelu opustili, nespokojení s tím, že ohlas předcházejících alb stále neodpovídal nasazení kapely a jejímu instrumentálnímu potenciálu. Ted Oberg skupinu doplnil o nové muzikanty a s nimi vytvořil dvě výše uvedená úspěšná alba, z nichž hlavně studiové „Blue Breeze“ se stalo mezinárodně proslulým a kapele přineslo uznání v řadě států. Livin’ Blues tak velmi odvážně nahlédli přes onen předěl do světa opravdu velkých úspěchů. Skladby jako Shylina, Back Stage Midnight Blues, Blue Breeze, Pick Up on My Mojo (předělávka od Johnnyho Wintera), That Night, Black Jack Billy a další napovídaly o širokých možnostech skupiny, a to jak po stránce souhry a skladatelské, tak i instrumentální.
Jenže po vydání desky skupina přehlédla skutečnost, že nemá zajištěné pokračování smlouvy, takže se roku 1978 ocitla bez kontraktu a v podstatě přestala fungovat. Šance, tak dobře připravená, byla zmařena…
Skupina se znovu sešla roku 1980 pro festival Haagse Beatnach. Ted Oberg dal dohromady část původního složení, zpěváka Christiansena a hráče na foukačku Lagranda s nováčky, Evrtem Willemstijnem (bg) a Borisem Bo Wassenberghem (dr). Sestava se po festivalu dokonce rozhodla, že to v tomto složení zkusí znova, a vydala se na turné. Jenže doba nebyla pro jejich blues rock vůbec příznivá, takže během půl roku se Livin’ Blues opět rozpadají.

Roku 1986 se Christiansen rozhodl, že by se Livin’ Blues mohli opět objevit na scéně. Doba tomu napovídala, klasické skupiny se vracely, takže proč ne. Jenže zde bylo několik zádrhelů a jedním z nich byla neochota Teda Oberga. Ten dokonce vlastnil práva na jméno skupiny (lépe řečeno jeho matka, manažerka kapely), takže nový projekt se musel jmenovat jinak, totiž New Livin’ Blues. Pod starým názvem sice vyšla deska Now, ale nevzbudila žádný velký rozruch. Ani pokus jejich původního labelu, kdy vyšlo souhrnné vydání alb

Wang Dang Doodle a Bamboozle, nezaznamenal nějaký velký ohlas. Lépe dopadlo live album Snakedance (1991), které zachytilo jejich vystoupení z roku 1989, dále kompilace Blues Legend (1992), pro sběratele měla svůj význam kolekce demo nahrávek z let 1967-1969, která vyšla na CD The Early Blues Sessions (1993). Přes veškerou tuto snahu se ale nepodařilo obnovit starou slávu a to mělo na další existenci skupiny negativní dopad.

Nicko Christiansen se ovšem nevzdal a s různými sestavami muzikantů pokračuje v koncertování a vydávání dalších , většinou kompilačních alb.
Roku 2003, poté, co u Phillipse vyšlo 3CD Complete Collection: The Phillips Years, se Christiansen znovu začal dohadovat s Obergem, zda by spolu neobnovili Livin’ Blues. Oberg se ale opět postavil proti (měl tehdy svou kapelu Grand Slam), takže zpěvák kolem sebe shromáždil muzikanty pod jménem Blues A-Livin’. Skupina sice fungovala, ale v žádném případě již nešlo o nějaký comeback. Přesto se Blues A-Livin’ drželi, kompilační CD z roku 2005 Universal Masters Collection (Mercury) jejich snahám také napomohlo. Ovšem poté, co v roce 2005 zemřel Lagrand, rozhodl se Christiansen založit nový projekt, který by co nejvíce využíval jména a odkazu původních Livin’ Blues – LIVIN´BLUES XPERIENCE. 
Vstup do druhé poloviny prvního desetiletí třetího milénia se nakonec ukázal jako úspěšný. Kapela se tentokrát lépe strefila do doby, která se podobným projektům, opřeným o feeling bluesrocku, stavěla lépe než počátkem devadesátých let. Díky tomu se skupina znovu rozjela po Evropě, vydala svěží album This is the Time (2008) a získala si řadu fanoušků – v Polsku, ve své tradiční baště, byli roku 2009 dokonce vyhlášeni jako nejlepší mezinárodní bluesová kapela.

Livin’ Blues Xperience usilují o udržení čtyřicetileté linie skupiny. Kapela má v sestavě Loeka van der Knaapa, který patří mezi nejuznávanější a nejvýraznější holandské kytaristy. Skupinu tvoří také vynikající harmonikář francouzského původu Francois Spannenburg. 
O tom, že obnovení skupiny Livin´ Blues bylo dobrým rozhodnutím, svědčí poslední roky, během nichž skupina odehrála výjimečné koncerty po celé Evropě, včetně několika koncertů v naší republice ve významných „baštách“ bluesové a bluesrockové hudby, jako jsou např. šumperský festival Blues Alive, nebo klub v Uherském Brodu …

Sestava Livin´Blues Xperience

Nicko Christiansen – voc, sax, guitars

Loek van der Knaap – guit, voc

Jeroen van Niele – bass

Kees van Krugten – drums

Francois Spannenburg – harp

 

Hell´s Session

L.B.Boogie 

 

This Is The Time

---

23:30 – 00:30    BLUE BROTHERS z Prahy

 https://bandzone.cz/bluebrothers?at=info

Blue Brothers hrají energický funky-blues-rock, který zazněl ve filmech The Blues Brothers a Blues Brothers2000 a ten vás rozhodně zvedne ze židlí.

Přijďte zažít neopakovatelnou atmosféru živých koncertů se skvělou hudbou a show….

Složení: 

Jindřich Kopáček – zpěv, foukací harmonika

Ladislav Kulja – kytara

Aleš Beránek         – basová kytara

Michal Škoda   – bicí nástroje

David Miklas  – alt saxofon

 Kamil Janský  – tenor saxofon

Štěpán Kněžek   – pozoun

Marek Krásný   – trumpeta 

Martina Dolečková – vokály

Tomáš Homuta  – klávesové nástroje

 

You Got The Bucks

Gimme Some Lovin´ 

---

 Dobu přestávek mezi střídáním kapel na hlavním pódiu vyplní návštěvníkům v přísálí hrající  

Martin Chik – Cz (Praha)

https://martinchik.trillinis.com/

O Martinovi Chikovi se říká, že když jede na koncert, rozehrává se už v metru. Vášní pražského muzikanta přezdívaného také Whiteboy nebo Bluesboy je blues.

Martin rád improvizuje. „Někdy začnu brnkat a ještě ani nevím, co to bude za skladbu. Snažím se reagovat na to, jaká je atmosféra v publiku. Když se lidé baví a bavím se i já, hraji klidně místo tří hodin pět," říká kytarista a harmonikář zpívající nejčastěji a nejraději anglicky.

Hrává na festivalech, po hospodách, všude možně. Veřejně vystupuje šest let, zkouší už jedenáct. A je mu osmadvacet. V Kolíně už několikrát zahrál pro malé skupinky zájemců v hospůdkách a barech, teď dostává šanci se ukázat i na našem festivalu…

„Těším se na každý koncert“ říká muzikant, s nímž si můžete přijít zahrát, pokud tedy umíte aspoň trochu blues. „Občas se stává, že přijedu sám a nakonec nás hraje pět šest. Je to fajn," dodává s úsměvem muž, pro nějž jsou inspirací Robert Johnson, Muddy Waters nebo John Lee Hooker.