19:00 – 20:00 Alex Houdjakov – poprvé oficiálně v Čechách.
Zpěvačka s krví donských kozáků, žijící v Rakousku vystoupí s bluesovým a bluesrockovým repertoárem.
20:30 – 21:30 Česká jižanská legenda General Lee obnovila letos po dlouhé pauze svou činnost a v Kolíně zahraje vůbec poprvé.
22:00 – 23:00 Americký kytarista Khalif Wailin' Walter patří k nejmladší bluesové generaci a získal si uznání na mnoha zahraničních pódiích. V roce 2008 byl mimochodem hlavni hvězdou Šumperského Echo Blues Alive.
23:30 – 0:33 Rakouské rockové trio Roosevelt Houserockers, hrající klasické elektrické chicagské blues, patří v současné době mezi nejlepší kapely tamní bluesové scény.
Přestávky při střídání kapel na pódiu v předsálí vyplní kanaďan Tyson Cosby (buď sám, nebo v triu se svou kapelou Atlantic Cable). Tyson hraje folk blues a slaví úspěchy na klubových pódiích po celé Evropě.
… začínám mít pocit, že tenhleten květnový kolínský Southern Rock & Blues festival začíná přece jenom pomalinku nabírat obrátky … tím nemyslím po hudební stránce … ta byla v pořádku vždycky (tohle byl sice teprve druhý ročník, nicméně nedá mi to abych nebral v potaz i předchozí čtyři ročníky Festblues, které se v tomhle termínu konaly)… ale konečně se dalo bez rozpaků pohlédnout do hlediště – ať už odpoledne v Kutnohorské ulici nebo večer v MSD (i když k optimálnímu počtu návštěvníků to mělo pořád ještě daleko)… a jako již pravidelně i (obecně nepříliš přívětivé) počasí festivalu přálo… zřejmě mají chlapci nahoře nějaké dost dobré konexe… jako obvykle jsme přijeli pozdě, ale díky tomu, že byl opožděný i start, tak ještě stihnul značnou část vystoupení M.J.&the Electric Blue, na které jsem se dost těšil, protože je léta znám hlavně z doslechu a internetu… jelikož to bylo na střídačku, tak další byl jižanský Žalman Brothers Band ze Slovenska… po nich blues.rockoví Slow Fingers, které jsem nedávno viděl v Lucerna Music Baru, kde předskakovali Smokin´Joe Kubekovi, a v minulosti už několikrát, takže jsem šel na oběd, a když jsem se vrátil, tak už hráli další jižani Sweet Pain, takže s nimi nemám ani fotku… jinak odpoledne po všech stránkách vydařené….
mail od Magdy Piskorczyk:
Dear Dališ :), THANK YOU SO, SO, SO much for the invitation to this beautiful festival place and FIRST OF ALL PEOPLE! I love meeting people, talking with them, spending time together with them… Playing music and talking in this universal language of music is as much important as being with the people afterwards.
I am so happy that finally we had a chance to meet, dear Dališ.. And thank you for your patience! Please give my regards to the your festival friends. And I am sending big, big hug and good vibes to YOU, my friend :))
Magic
Milý Dalis 🙂 … Děkuji převelice, za pozvání na toto krásné místo festivalu a PRVNÍMU ZE VŠECH LIDÍ! (se kterým se v Kolíně potkala – pozn. D.) Ráda poznávám lidi, mluvím s nimi a trávím s nimi společný čas. Přehrávání hudby a komunikace v tomto univerzálním jazyce hudby je stejně důležité jako kontakt s lidmi poté. Jsem tak šťastná, že jsme konečně měli možnost se setkat, milý Dalis… A děkuji Ti za vaši trpělivost! Vyřiď prosím můj pozdrav Tvým přátelům z festivalu. A já posílám velkou, velkou pusu a dobrou náladu Tobě, můj příteli :)) Magie
Ahoj Dalibore, ještě jednou díky za pozvání, bylo to bezva.. počasí vyšlo, návštěvníci se sešli, přes ten dramatický úvod se pak vše rozběhlo jako na drátkách, ta akce snad neměla slabinu 🙂 Ať se ti daří a rádi tě zase uvidíme, ahoj Miloš, M.J.&TheElectricBlue.
Píše kytarista francouzské kapely Natchez Emmanuel Aeschbach.
Ahoj Dalis Return to France was long, but Jacky was in great shape and drives like a real chef!I will never forget the work you have done for us.People, music, food and beer was perfect !Thank you very much Dalis. If Sometime you want to go in France, you're welcome at home !I'll try to find a gig for The Cell in 2014 in France.Say hello for your wife, your brother and your friends ! Hope to see you soon !
Manu
volný překlad: Ahoj Dališ Návratu do Francie byl dlouhý, ale Jacky byl ve skvělé kondici a řídil jako skutečný šéfkuchař!Nikdy nezapomenu na práci, kterou jsi pro nás udělal.Lidé, hudba, jídlo a pivo bylo perfektní!Děkuji moc Dališ. Pokud někdy přijedete do Francie, jste vítáni jako doma!Pokusím se najít koncert pro The Cell v roce 2014 ve Francii.Pozdravuj na svou ženu, svého bratra a své přátele!Doufám, že se brzy uvidíme!
chtěl bych vám tímto ještě jednou poděkovat za sebe, za muzikanty (Radvanyi & Beňa) a doufám, že za většinu spokojených návštěvníků za všechno, co jste pro věc udělali a za kusté viditelné (i té neviditelné) práce. Nejsem sice zdaleka už optimista, ale v neděli nad ránem jsem měl naproti v Irish baru (a nejen tam) dobrý pocit z toho, že festival snad překonal všechny prvotní obvyklé problémy (mám na mysli, že blues i southern fest měly už dříve v Kolíně pár ročníků) a že má šanci na přežití a své stálé místo mezi ostatními festivaly! Sice je trochu ostuda, že mnoho ortodoxních fandů z Kolína a okolí nakonec nedorazilo, za to však dorazili posluchači třeba až z Krnova či z Klatov (jen co vím já), ale to už tak prostě je… Myslím, že klady jednoznačně převyšovaly drobné zápory! Tudíž ještě jednou díky a ať žije festival Kolín 2014!
Jaroslav Foršt
PS: A kdyby jste potřebovali případně nějaký poradní hlas pro příští rok, jsem kdispozici. Jednak s mým malým přehledem po české bluesové scéně, s drobnými kontakty do zahraničí (hlavně pak do Polska, čímž nemyslím zdaleka jen polské kapely) a jako český zástupce slovenské organizace Slovakblues (třeba pak možnost nominace vítězné kapely v kategorii "objev roku" nebo "nejpopulárnější kapela" na festival k Vám do Kolína). O těch možnostech případně dáme ještě někdy řeč (nejlépe v brzké době)….
ahoj Vojto,rád jsem tě poznal a díky za iniciativu, nadšení a pořádání akce. Bylo to fajn, užili jsme si to a zase někdy se budeme těšit na viděnou.Měj se pěkně, zatím ahoj, Miloš.(M.J.&TheElectricBlue)
Ahoj Dališi, bylo to fantastický. Z pohledu účastníka i diváka. Můžu Ti jen poblahopřát, nemělo to chybu. Jen namátkou, co bych vyzdvihnul. Obří návštěvnost. V dnešní době Dališi chodí na prvoligové kapely 20 lidí. Výborný tah byl nevybírat venku vstupné. Všechny kapely venku hrály výborně, vynikající zvuk, super zvukaři. V sále taky. Nemohl jsem zůstat do konce, ale co jsem viděl (Jerguše a Natchez do konce) tak bylo naprosto super. Mezikapela ve foyer taky dobrý nápad. Kapely měly důstojné finanční podmínky, pivo…A hlavně se (Ti) povedlo, a to je to nejtěžší páč na to není recept, že byla velká pohoda. Žádný stres, tak to má být. Venku to šlo jako na drátkách, kapely měly víc času než plánovaly. Přišel Amík z ulice (bydlí v Kolíně, učí tam angličtinu) jestli si může s námi zahrát na ságo, tak si zahrál, prostě klídek. O tom to je. Co zlepšit do budoucna? Fakt těžko něco kritiziovat. Snad kdyby se to ještě víc mediálně profláklo. Ale to je o penězích. Víc do toho nacpeš, příjde o něco víc lidí. A je těžké ty peníze sehnat a najít tu mez, kam až se to vyplácí. Pro mě jako muzikanta a milovníka tohoto stylu to bylo pohlazení a ujištění, že jsou stále lidi, které to zajímá. Myslím nadšence jako jsi Ty, suprové kapely a publikum. Takže congrats a ještě jednou dík. PS
Napsali čtenáři webu www.herald-dixie.cz do rubriky "Vzkazník":
Kolín(hejkal, 19. 5. 2013 7:19)
Vďaka za fajnové hranie v uliciach Kolína, užili sme si to. Nepochybujem, žeaj pokračovanie bolo skvelé. (pozn.Dališ – napsal bubeník kapely Žalman Brothers Band)
Velký dík(Luboš, 19. 5. 2013 23:43)
Dališů, smekám a hluboce se klaním, odvedl jsi velký kus záslužné práce.Včerejší festival v Kolíně byla vskutku podařená akce a kdo nepřijel, veliceprohloupil. Těším se na příští rok.
Dodatek od Dališe : pozn.Dališ – napsal zřizovatel webu Herald Dixie – jenom trochu, a snad ne záměrně pozapomněl, že v tom nejedu sám … 🙂
chtěli bychom Vám tímto mockrát poděkovat za fenomenální hudební zážitek o tomto víkendu.Lepší přehlídku fantastických hudebníků jsme si nemohli přát. Přijeli jsme sice jen kvůli Magdě, ale to co předvedl pan Oravec, Slow Fingers,neskutečně vtipný a milý pan Radványi a pan mistr zvukařto nás prostě ohromilo! Jako organizátoři jste odvedli obdivuhodnou práci a nám nezbývá než smeknoutaž k zemi!Jen se trochu nemůžem zbavit pocitu, že Vaše práce i výkony účinkujících byli poněkud nedoceněné. Budeme jen doufat, že Vás to neodradí a že se příští rok opět shledáme v krásném Kolíně. Jirkovi z Náchoda
Kdo se rád řádně zhoupne v bocích v rytmu boogie, tomu není tříčlenná hudebně-pohybová formace El Camino ničím neznámým.
Kapela vznikla s příchodem nového tisíciletí, když dva mladí, perspektivní a pracující muzikanti s předchozími zkušenostmi s působením v různých bluegrassových seskupeních zapojili své nástroje do zesilovačů a nastoupili cestu bez návratu – Cestu boogie.
El Camino tvoří zakládající členové:
Milan Mužík (Česká Třebová) – kytarista a zpěvák démonického zjevu, výrazného hlasu a syrového přístupu ke kytaře, Michal Kupčík (Olomouc) – muž na svém místě, baskytarista a zpěvák; a po několika změnách na postu bubeníka kapelu zdobí také Martin Máca Rozlílek (Voděrady) – charismatický bubeník přispívající svou hrou k typickému soundu El Camina.
2 písničky z festivalu W&F v Sedlnicích v roce 2013
Luboš Beňa patří k bezpochyby k nejaktivnějším slovenským bluesovým muzikantům. Ve své kariéře hrál po celé Evropě a absolvoval studijní pobyty v kolébce blues v USA ve státech Tennessee, Arkansas, Louisiana, Alabama a Mississippi, kde, jak říká "pozoroval černošské bluesmeny přímo v akci". Jako první muzikant v historii Slovenska byl oficiálně pozván hrát na jih USA, na festival King Biscuit Blues Festival v Arkansasu a po klubech státu Mississippi. Tam mimo jiné nahrál několik skladeb společně s muzikologem Dr.Davidem Evansem pro jeho album "Needy Time". Jednu skladbu nahrál Luboš i v legendárním SUN studiu v Memphisu. Začátkem roku 2013 (už po páté) se Luboš Beňa opět vydal do Ameriky a probojoval se až do semifinále světové soutěže bluesových kapel a jednotlivců International Blues Challenge v americkém Memphisu. V Kolíně na našich festivalech už Luboš vystoupil 2x.
V roce 2010 ještě na původním Fest Blues se svým tehdejším spoluhráčem Matějem Ptaszkem a minulý rok s Peterem „Bonzo“ Radványim.
Tento rok se Luboš Beňa představí se svým speciálním jižansko – mississippským projektem. Doprovázet ho bude Karel "Charlie" Slavík – jeden z nejlepších českých hráčů na foukací harmoniku. Jeho schopnost použití nástroje napříč žánry, dokládá množství hudebních nosičů, na kterých se jako sólista podílel. Kromě aktivního hraní je i vyhledávaným lektorem na muzikantských workshopech a o jeho kvalitách svědčí i fakt, že byl vybrán jako „předkapela“ před svým hudebním vzorem, legendárním americkým hráčem na foukací harmoniku Charlie Musselwhitem na jeho jediném koncertě v České republice. Podobně jako Luboš Beňa několikrát procestoval Mississippskou deltu a podařilo se mu splnit si svůj sen – zahrát si v kultovních klubech v Memphisu, Nashvillu a Chicagu…
Kapela vznikla v roce 2008 po rozpadu mladoboleslavské jižanské kapely MBA Band. Po počátečních změnách se její obsazení ustálilo a skládá se z více či méně zkušených muzikantů.
Na kapelu KARLOVY HRAČKY se níže uvedení muzikanti připravovali celý život v různých hudebních souborech, až se jim v roce 2012 narodila! Jejich převážně vlastní tvorba se dotýká bluesrockového hudebního stylu. Jejich cílem a potěšením je dělat lidem lepší náladu. Přejí všem divákům a posluchačům vždy dobrý poslech a dobrou zábavu pod vlivem KH …
Skupina je životním projektem skladatele, textaře, zpěváka, hráče na foukací harmoniku, kytaru a slide kytaru Petara Introviče.
V roce 1971 se začala odvíjet historie souboru, který střídal aktivní a pasivní období a prošel četnými personálními obměnami, o kterých rozhodoval výhradně protagonista souboru Introvič. Skupina zprvu hledala uplatnění na folkových festivalech (v roce 1982 dokonce vyhrála Portu), postupně se však těžiště její činnosti rozšířilo a vystoupila i na Pražských jazzových dnech a na festivalech Rockfest a Vokalíza. Po několika rozhlasových nahrávkách se Bluesberry uvedli na záznamu Supraphonu Porta 82 s Leadbellyho Good Morning Blues (Dobrejtro blues). Komunistická éra v Československu však nebyla blues přátelsky nakloněna… V této době musel Introvič často bojovat proti zásahům cenzury. Také název skupiny byl anglicky znějící a to nebylo před rokem 1989 vhodné, ale Bluesberry přežili. Konec roku 1989 přinesl Sametovou revoluci a po revoluci hodně věcí nabralo správný směr. V průběhu dalších let a desetiletí skupina natáčí vlastní desky. Zatím poslední (v pořadí sedmá) vyšla v roce 2008 pod názvem Blues je třeba. Do dnešních dnů skupina neúnavně koncertuje a to nejen na domácí scéně ale i v zahraničí (např. v rámci festivalu Blues Spring ve Vídni a na dalších koncertech v Mnichově či v Drážďanech). Zatím poslední novinkou je DVD se záznamem koncertu k čtyřicetiletému výročí Bluesberry z pražského klubu Retro Music Hall. Bluesberry hrají nejen kousky světových bluesových mistrů, ale i průřez svého již více než čtyřicetiletého repertoáru, ve kterém zaznívá jak klasické lidové blues, tak i boogie, funk a rockovější skladby v rytmu veselém a radostném.
Smokey Fingers hrají jižanský rock. Oficiálně začali hrát v roce 2008 v Lodi ( Itálie), i když se jednotliví muzikanti průběžně potkávali od roku 2006 během různých jam session.
Zakládajícími členy Smokey Fingers jsou bubeník Daniele Vacchini (Smell Of Dog, Gomme Verdi, Stati Limite ) a kytarista Diego "Blef" Dragoni (Smell Of Dog, Dixie line, Double Trouble Lynyrd Skynyrd Tribute Band). Po několika změnách v kapele, Daniele a Diego konečně našli dobré spoluhráče na jižanský rock: Luca Paterniti a Fabrizio Costa , kteří byli starými přáteli. Diego již dříve hrál s Lucou v Double Trouble Lynyrd Skynyrd Tribute Band a s Fabriziem v Dixie Line a dalších kapelách někdy od roku 1999. Poté, co se sestava stabilizovala začali muzikanti dychtivě skládat nové písně a zároveň rozvíjet a zlepšovat texty. Autory většiny repertoáru jsou Diego a Luca. V roce 2009 vydali Smokey Fingers vlastním nákladem EP "Smokey Fingers" a po mnoha a mnoha koncertech po celé zemi začali nahrávat své první album s názvem "Columbus Way" jež vyšlo 23. září 2011 pod labelem "Tanzan Music". Písničky z tohoto alba jsou základem i současného koncertního repertoáru skupiny. Ukázky je možné naposlouchat z YouTube, viz naše odkazy …
V 60. letech minulého století bylo Nizozemí spolu s Anglií nejvýznamnějším střediskem evropského blues.
Kapely jako Cuby & The Blizzards nebo Livin' Blues patřily mezi nejvýznamnější bluesové soubory „Starého kontinentu” a svým věhlasem se vyrovnaly kapelám Fleetwood Mac, The Animals, Pretty Things nebo The Yardbirds. Kapelu Livin‘ Blues založil v holandském Haagu v r. 1967 kytarista Ted Oberg. O rok později se k ní připojuje zpěvák Nicko Christiansen a hráč na foukací harmoniku John Lagrand. Kapela prochází mnoha personálními změnami, ale Oberg, Christiansen a Lagrand spolu tvoří pevnou trojici. Společně v letech 1968 – 1974 absolvují úspěšná turné po celé západní Evropě, ale i po Polsku, kde jsou dodnes neuvěřitelně populární pro svůj hudební styl na pomezí blues a rockové muziky. Pro kapelu byla charakteristická především nezaměnitelná barva hlasu Nicko Christiansena, výjimečný způsob hry na kytaru Teda Oberga a expresivní foukací harmonika Johna Lagranda. V polovině 70. let se kapela těšila obrovské popularitě po celé Evropě a to díky popularizaci a originální interpretaci „bílého blues”. Do té doby Livin’ Blues odehráli mnoho koncertních turné a vydali řadu alb, z nichž se obzvláště dvě, „LIVE´75“ a „BLUE BREEZE“, nesmazatelně zapsala do povědomí také českých fanoušků, kteří si tato alba mohli zakoupit v Polském kulturním a informačním středisku v Praze.
Paradoxně v době vydání obou těchto alb už Nicko Christiansen ani John Lagrand nebyli členy Livin´Blues, neboť v roce 1974 kapelu opustili, nespokojení s tím, že ohlas předcházejících alb stále neodpovídal nasazení kapely a jejímu instrumentálnímu potenciálu. Ted Oberg skupinu doplnil o nové muzikanty a s nimi vytvořil dvě výše uvedená úspěšná alba, z nichž hlavně studiové „Blue Breeze“ se stalo mezinárodně proslulým a kapele přineslo uznání v řadě států. Livin’ Blues tak velmi odvážně nahlédli přes onen předěl do světa opravdu velkých úspěchů. Skladby jako Shylina, Back Stage Midnight Blues, Blue Breeze, Pick Up on My Mojo (předělávka od Johnnyho Wintera), That Night, Black Jack Billy a další napovídaly o širokých možnostech skupiny, a to jak po stránce souhry a skladatelské, tak i instrumentální. Jenže po vydání desky skupina přehlédla skutečnost, že nemá zajištěné pokračování smlouvy, takže se roku 1978 ocitla bez kontraktu a v podstatě přestala fungovat. Šance, tak dobře připravená, byla zmařena… Skupina se znovu sešla roku 1980 pro festival Haagse Beatnach. Ted Oberg dal dohromady část původního složení, zpěváka Christiansena a hráče na foukačku Lagranda s nováčky, Evrtem Willemstijnem (bg) a Borisem Bo Wassenberghem (dr). Sestava se po festivalu dokonce rozhodla, že to v tomto složení zkusí znova, a vydala se na turné. Jenže doba nebyla pro jejich blues rock vůbec příznivá, takže během půl roku se Livin’ Blues opět rozpadají.
Roku 1986 se Christiansen rozhodl, že by se Livin’ Blues mohli opět objevit na scéně. Doba tomu napovídala, klasické skupiny se vracely, takže proč ne. Jenže zde bylo několik zádrhelů a jedním z nich byla neochota Teda Oberga. Ten dokonce vlastnil práva na jméno skupiny (lépe řečeno jeho matka, manažerka kapely), takže nový projekt se musel jmenovat jinak, totiž New Livin’ Blues. Pod starým názvem sice vyšla deska Now, ale nevzbudila žádný velký rozruch. Ani pokus jejich původního labelu, kdy vyšlo souhrnné vydání alb
Wang Dang Doodle a Bamboozle, nezaznamenal nějaký velký ohlas. Lépe dopadlo live album Snakedance (1991), které zachytilo jejich vystoupení z roku 1989, dále kompilace Blues Legend (1992), pro sběratele měla svůj význam kolekce demo nahrávek z let 1967-1969, která vyšla na CD The Early Blues Sessions (1993). Přes veškerou tuto snahu se ale nepodařilo obnovit starou slávu a to mělo na další existenci skupiny negativní dopad.
Nicko Christiansen se ovšem nevzdal a s různými sestavami muzikantů pokračuje v koncertování a vydávání dalších , většinou kompilačních alb. Roku 2003, poté, co u Phillipse vyšlo 3CD Complete Collection: The Phillips Years, se Christiansen znovu začal dohadovat s Obergem, zda by spolu neobnovili Livin’ Blues. Oberg se ale opět postavil proti (měl tehdy svou kapelu Grand Slam), takže zpěvák kolem sebe shromáždil muzikanty pod jménem Blues A-Livin’. Skupina sice fungovala, ale v žádném případě již nešlo o nějaký comeback. Přesto se Blues A-Livin’ drželi, kompilační CD z roku 2005 Universal Masters Collection (Mercury) jejich snahám také napomohlo. Ovšem poté, co v roce 2005 zemřel Lagrand, rozhodl se Christiansen založit nový projekt, který by co nejvíce využíval jména a odkazu původních Livin’ Blues – LIVIN´BLUES XPERIENCE. Vstup do druhé poloviny prvního desetiletí třetího milénia se nakonec ukázal jako úspěšný. Kapela se tentokrát lépe strefila do doby, která se podobným projektům, opřeným o feeling bluesrocku, stavěla lépe než počátkem devadesátých let. Díky tomu se skupina znovu rozjela po Evropě, vydala svěží album This is the Time (2008) a získala si řadu fanoušků – v Polsku, ve své tradiční baště, byli roku 2009 dokonce vyhlášeni jako nejlepší mezinárodní bluesová kapela.
Livin’ Blues Xperience usilují o udržení čtyřicetileté linie skupiny. Kapela má v sestavě Loeka van der Knaapa, který patří mezi nejuznávanější a nejvýraznější holandské kytaristy. Skupinu tvoří také vynikající harmonikář francouzského původu Francois Spannenburg. O tom, že obnovení skupiny Livin´ Blues bylo dobrým rozhodnutím, svědčí poslední roky, během nichž skupina odehrála výjimečné koncerty po celé Evropě, včetně několika koncertů v naší republice ve významných „baštách“ bluesové a bluesrockové hudby, jako jsou např. šumperský festival Blues Alive, nebo klub v Uherském Brodu …
O Martinovi Chikovi se říká, že když jede na koncert, rozehrává se už v metru. Vášní pražského muzikanta přezdívaného také Whiteboy nebo Bluesboy je blues.
Martin rád improvizuje. „Někdy začnu brnkat a ještě ani nevím, co to bude za skladbu. Snažím se reagovat na to, jaká je atmosféra v publiku. Když se lidé baví a bavím se i já, hraji klidně místo tří hodin pět," říká kytarista a harmonikář zpívající nejčastěji a nejraději anglicky.
Hrává na festivalech, po hospodách, všude možně. Veřejně vystupuje šest let, zkouší už jedenáct. A je mu osmadvacet. V Kolíně už několikrát zahrál pro malé skupinky zájemců v hospůdkách a barech, teď dostává šanci se ukázat i na našem festivalu…
„Těším se na každý koncert“ říká muzikant, s nímž si můžete přijít zahrát, pokud tedy umíte aspoň trochu blues. „Občas se stává, že přijedu sám a nakonec nás hraje pět šest. Je to fajn," dodává s úsměvem muž, pro nějž jsou inspirací Robert Johnson, Muddy Waters nebo John Lee Hooker.
Abychom poskytli co nejlepší služby, používáme k ukládání a/nebo přístupu k informacím o zařízení, technologie jako jsou soubory cookies. Souhlas s těmito technologiemi nám umožní zpracovávat údaje, jako je chování při procházení nebo jedinečná ID na tomto webu. Nesouhlas nebo odvolání souhlasu může nepříznivě ovlivnit určité vlastnosti a funkce.
Funkční
Vždy aktivní
Technické uložení nebo přístup je nezbytně nutný pro legitimní účel umožnění použití konkrétní služby, kterou si odběratel nebo uživatel výslovně vyžádal, nebo pouze za účelem provedení přenosu sdělení prostřednictvím sítě elektronických komunikací.
Preferences
The technical storage or access is necessary for the legitimate purpose of storing preferences that are not requested by the subscriber or user.
Statistiky
Technické uložení nebo přístup, který se používá výhradně pro statistické účely.The technical storage or access that is used exclusively for anonymous statistical purposes. Without a subpoena, voluntary compliance on the part of your Internet Service Provider, or additional records from a third party, information stored or retrieved for this purpose alone cannot usually be used to identify you.
Marketing
Technické uložení nebo přístup je nutný k vytvoření uživatelských profilů za účelem zasílání reklamy nebo sledování uživatele na webových stránkách nebo několika webových stránkách pro podobné marketingové účely.
