Tak letos jsem konečně zas jednou stihnul začátek odpoledního programu. I když to možná bylo tím, že se začínalo o něco později než mělo. Na druhou stranu tam byl nějaký předskokan, a toho jsem samozřejmě nestihnul. Festival již tradičně zahájil kolínský místostarosta Tomáš Růžička, který nad ním má každý rok záštitu a o hudební zahájení se postaral Vašek “Bahňous” Blabolil, který je známý svým projektem Stoker One Man Band sice i na bluesových pódiích, ale spíš na těch undergroundových.A aby to nebyla nuda, tak si přizval na pomoc svého dvorního textaře Jirku George Popela (což je jinak kromě jiného třeba překladatel či frontman kultovní kapely Píča). Ta se sice nedávno rozpadla, nicméně se tím moc nepomohl, protože jak jsem tak slyšel, tak dal dohromady Píču 2. a mezitím došlo k obnovení té původní, takže teď hraje i v Píče 1. Jestli von to není – ale nic. Hráli spolu poprvé, takže tam bylo znát jisté napětí, ale dopadlo to dobře.
Během jejich vystoupení přijel Underground Blues Session, který měl původně hrát poslední, ale jelikož měl Joe Karafiát koupený lístky na hokej, tak si vymohli změnu pořadí. Posaz měli lehce pozměněný – místo Petra Roškaňuka přijel David Babka se steelkytarou a dohromady s Joem a Honzou Martinkem (plus rytmikou) předvedli velmi slušný under-blues.
Polský Manson Band se pak mohl třeba strhat, ale navázat na tohle bylo takřka nad jejich síly. Taky jim scházel jeden kytarista, a jedna ze zbývajících dvou kytar ze začátku nějak moc nehrála. Nicméně se s tím vypořádali docela se ctí.
Na na závěr pro mne asi to nejlepší – Bohouš Budina a jeho BB Band. Sice měli sestavu ještě improvizovanější než všichni ostatní, přijeli bez rytmiky a s narychlo sehnaným druhým kytaristou, ale BB a Vláďa “Orlík” Orlovský ze sebe v parném odpoledni vydali jako obvykle všechno, a stálo to za to.
VEČER VE SPOLEČENSKÉM DOMĚ …
Večerní program festivalu zahájila letos čtyřicetiletá krasavice rusko-rakouského původu, absolventka m.j. Konzervatoře Gustava Mahlera, žijící ve Vídni Alex Houdjakova svým dravým projevem (a velmi slušnou rytmikou), spojujícím to nejlepší z Janis Joplin i třeba Roberta Planta zahřála hned zkraje publikum na požadovanou provozní teplotu.
Česká jižanská legenda General Lee mne nechala poněkud vychladnout, protože jsem přece jenom spíš na ty bluesovější žánry, nicméně na to, že to bylo teprve třetí vystoupení od jejich znovuobnovení (ke kterému došlo po nějakých dvanácti letech hibernace) si nevedli vůbec špatně.
Během jejich vystoupení došlo také na křest nového jižanského sampleru Whiskey & Poslední rebel, za jehož vznikem stojí jeden z pořadatelů festivalu “Dališ” Mierva, jehož kmotry se stali kolínský starosta Vít Rakušan a doživotní prezident Spolku přátel jižanského rocku Pavel Hartl, který také celý festival moderoval.
Americký kytarista Khalif Wailin’ Walter hrál před lety v Šumperku na Echu BluesAlive a doprovázela ho výborná polská kapela JJ Band, v jejímž čele stojí jeden z nejlepších tamních bluesových kytaristů Jacek Jaguś (teď se koukám že jsem tenkrát napsal: “Dlužno dodat, že občas museli dávat nohu z plynu aby svého hostujícího frontmana moc neválcovali…”). Od té doby nic, až loni se u nás objevil tuším asi na třech klubových vystoupeních, a letos už to pojednal důkladněji. Kromě Kolína tady měl asi čtrnáct dalších vystoupení, a zcela evidentně je schopný udržet sám s rytmikou, celý koncert na vysoké úrovni.
No a na závěr další hosté z Rakouska – Roosevelt Houserockers už jsem viděl několikrát, a líbí se mi čím dál víc. I v poněkud nezvyklé sestavě – dvě kytary a bicí, přičemž bubeník občas vymění svoji soupravu za foukačku – dokážou rozpálit peklo do červena, a to se jim povedlo i v Kolíně.
Přestávky ve foyer vyplňovalo duo pražského Kanaďana Tyson Cosby & Atlantic Cable, se kterým hojně a rád neúnavně jamoval Bohouš Budina.
Jindřich Oplt
Květen 2015