Prodleva mezi letošním ročníkem našeho festivalu a tímto povídáním o něm je dost dlouhá a jsem si toho vědom. Důvod je jednoduchý. V polovině června jsem musel podstoupit jistý chirurgický zákrok a rekonvalescence nebyla úplně lehká. Muzice jsem se sice taky věnoval, ale…
Tak dost kecání a výmluv.
Letos jsme termín konání našeho festivalu museli posunou z tradičního května až na červen. Z jednoduchého a prostého důvodu. Američtí Skinny Molly opět koncertovali v Evropě, a jediný volný termín, kdy mohli zahrát i v Kolíně, byl 10. červen. Co na tom, že ve stejném termínu byl i Kmochův Kolín, že? Jenom starost navíc a víra, že na bigbít si lidi přece cestu najdou… No, co si budeme povídat. S návštěvou to letos opět nebylo nijak slavné, ale všichni, kdo přišli, všichni vystupující a všichni pořadatelé byli nadmíru spokojeni a nadšeni. Hrálo se opět na Kmochově ostrově, a nebýt těch starostí s vjezdem na ostrov a nutností dopravy všeho potřebného tam i zpět, bylo by to skvělé. I to počasí nám přálo. Dopoledne, když se po Kmocháči ještě proháněli atleti s jejich Kolínským maratonem, sice trochu sprchlo, ale úderem poledne bylo sluníčko a pohoda.
A kdo nám v Kolíně letos hrál?
Celý festival zahájila domácí parta Los Utřinos se svým zemitým, řekl bych hospodským (v dobrém slova smyslu) blues. Pak zahráli The Turtev Brothers ze Slovenska, výjimečně ve dvoučlenné sestavě. Bubeníka nechali doma, čekal se u nich přírůstek do rodiny. I ve dvou ale byli Juraj Turtev (kytarista a zpěvák) se svým synovcem Erikem (multiinstrumentalista a hráč na brumle, píšťalky a dudy) skvělí.
Další pozice patřila Bluesquare z moravského Fulneku a okolí, pro mě dobře známá parta kolem kytaristy a zpěváka Štěpána Gruchaly, který je také autorem většiny vlastního repertoáru kapely. Moc hezké, milé a dobré to bylo.
Na první hvězdu letošního ročníku The Primitives Group jsme si museli chvilku počkat. Při cestě na Kmochův ostrov se zamotali někde do průvodu Kmochova Kolína a policisté je na chvíli zablokovali. Zato jejich vystoupení, to byly odblokované emoce, a energie stříkala z pódia na všechny strany. Obdivuhodné, co předváděli na pódiu sedmdesátníci Ivan Hajniš a Zdeněk Burda.
Následující kapelou byli italští borci, kteří si říkají RebelHot. Kapela nehraje ani čistý jižanský rock, ani blues, ale obojí dohromady orámované funky rytmikou, což bylo pro zpestření letošního ročníku moc dobře. I prořídlé publikum kapelu přivítalo a ocenilo.
Pak už přišla další hvězda večera, která měla podle mých předpokladů přilákat na Kmochův ostrov publikum, Michal Prokop Trio. Společně s Michalem Prokopem a Honzou Hrubým je třetím do party, po odchodu Luboše Andršta do muzikantského nebe, skvělý kytarista Pavel Marcel. Publikum se moc nehrnulo, zato Michal Prokop to se svými muzikanty do nás hrnul jako o život. Od velkých hitů Framus Five přes komornější bluesové věci až po covery bluesových legend. Magickým vyvrcholením jejich setu byla mezinárodní jam session, když se k našemu triu přidali i Mike Estes a Luke Bradshaw ze Skinny Molly. Lahůdka, super, paráda!
No a pak už přišli samotní Skinny Molly. Hlavní hvězda našeho letošního ročníku festivalu a moje srdeční záležitost. Mike Estes byl cca 4 roky řádným členem Lynyrd Skynyrd, což je trade mark par excellence. Podle očekávání se ke kapele přidal i Pavel Marcel, který je na evropských turné stálým hostujícím členem kapely. S Mikem Estesem se dobře znají ještě z dob, kdy k nám Skinny Molly začali jezdit a většinou před nimi hrávala Pumpa, tehdy ještě s Pavlem Marcelem. Skinny Molly nám zahráli spoustu vlastní tvorby, ale repertoár byl celkem logicky minimálně z poloviny postaven hlavně na známých písních Lynyrd Skynyrd.
I kdyby ne Michal Prokop, tak určitě Skinny Molly si zasloužili plný amfiteátr na Kmochově ostrově. Věřím, že lidí, co mají rádi kvalitní muziku, je u nás o dost víc, takže uděláme vše pro to, abychom je na příští ročník festivalu dostali.
Se Skinny Molly jsme si pak užili dost zábavy i v backstage, dělali jsme ulítlé fotky a byla pohoda.
Mezitím se na pódiu připravili další pravověrní Jižani – mladoboleslavští Full House. Lepší konec jsme si nemohli přát. Tahle parta patří k tomu nejlepšímu, co domácí southern rocková scéna nabízí, a kdykoli kamkoli přijedou, jsou ozdobou každé akce. Díky téhle kapele jsem měl i půjčenou aparaturu pro italské RebelHot.
Takže co říct závěrem. Bylo to hezké a bylo toho dost. Teď s odstupem času vše hodnotím s nadhledem a už plánuju další ročník. Těšte se. Přijet by měli Montana Stomp ze Španělska a Copperhead County z Holandska. To si fakt nenechejte ujít.
Mějte se a 25.5.2024 v Kolíně na Southern Rock & Blues Kolín ahoj!
Dališ
