Ohlédnutí za SRBK 2022

Jedním z cílů našeho kolínského festivalu je být platformou, na které se samotní muzikanti mohou setkat s jinými kapelami hrajícími naše oblíbené hudební styly blues, bluesrock a southern rock, a mají tak možnost jisté konfrontace mezi sebou. Projekt je ale samozřejmě určen hlavně poměrně velké skupině milovníků těchto hudebních žánrů. Na rozdíl od předcházejícího jubilejního 10. ročníku festivalu, který byl zaměřený více na southern rock, si letos návštěvníci užili spíše blues v mnoha jeho podobách. Typicky jižansko-rocková měla být původně plánovaná americká kapela Skinny Molly. Ta však zrušila celé své evropské turné, a tak tuto pozici nečekaně převzali řečtí tvrdě rockoví SoundtrucK. Hlavní hvězdou festivalu ale bez debaty byli holandští Leif De Leeuw Band. Doslova a do písmene zvedli ze sedaček všechny diváky v sále MSD Kolín svou směsí autorských, ale i převzatých písní (především od The Allman Brothers Band), kterým dávali svými aranžemi i překvapivě milé momenty. Vše s profesionální technickou zdatností, nadhledem a radostí z odvedené práce. Prostě bomba.

Z domácích interpretů musím nejvýše vyzdvihnout teprve druhé vystoupení nového projektu Holeček & Marcel Project v plné rockové sestavě. Právě tahle kapela byla tou, která nahradila absentující Skinny Molly. Bylo to skvělé, víc slov snad ani netřeba. Z dalších našich kapel nesmím zapomenout na brněnský Tom Jegr & Gang, Matěje Ptaszka s Bužmou, havířovský PBK Blues, Trio Tomáše Homuty a ještě před barem v MSD vystupujícího Michala Beneše s vytíženým Tomášem Homutou. Posledními, devátými vystupujícími, o kterých jsem se zatím nezmínil, byli Leif De Leeuw se Semem Jansenem. Dva frontmani Leif De Leeuw Band, kteří si dali takovou malou rozcvičku odpoledne na náměstí před večerním vystoupením celé kapely.

Už v samotném závěru festivalu, který jsem si tentokrát užil víc než kdykoli jindy (protože jsem nefotil, ale jen moderoval a užíval si hudby), jsem si přiznal a uvědomil si, že tento ročník byl, co se celkové úrovně vystupujících týče, snad nejlepší ze všech ročníků festivalu. Jediným kazem na kráse snad byla opět menší účast diváků. Ani se nebudu zmiňovat o počtu platících, který byl o dost menší, než by bylo pro takové vystupující, jaké jsme v Kolíně měli, slušností. I když pominu potřebu výdělku ze vstupného pro zaplacení všech nákladů, tak přijít jen na odpolední produkci na náměstí, která je zadarmo, a večer už pak třeba sedět v hospodě … to je takové české.

Ale nechci si v žádném případě stěžovat. Naštěstí se podařilo každý rok zajistit dostatečné zdroje k uhrazení všech nákladů a nemusel jsem v tom „zahučet“ jako fyzická osoba s naším  rodinným rozpočtem. To vše se daří v prvé řadě díky podpoře vedení města Kolína, hejtmanky Středočeského kraje paní Peckové a několika málo kolínských i mimokolínských podnikatelů a firem: Veolia Energie, Šmíd & Partnes, Cambridge Trading Company Kolín, Partners Financial Services, Energia AG Kolín, Martin Hruška, Luboš Křivánek a další … abych jmenoval ty největší a stálé podporovatele. Určitě bychom se ale neobešli ani bez pomoci Luboše Vejdělka a jeho aktivit na Zimním stadionu.

Podruhé nám vyšel mile vstříc i pan Fořt z hotelu Therésia v Kolíně. Díky, díky všem i těm nejmenovaným, kteří se do pomoci s organizací zapojili.

A přátelé, nemyslete si, že tímto povídáním se s kolínským Southern Rock & Blues festivalem loučíme. Ani náhodou! Už teď připravujeme další ročník, jehož termín brzy oznámíme. Vy, kterým se u nás líbí, si pak můžete udělat puntík do kalendáře a šířit tuto informaci mezi své známé a kamarády.

Příští rok v Kolíně ahoj!
Dališ